V Godardově žebříčku nejlepších filmů roku 1957 zaujímá Hořké vítězství první příčku. Válečné drama Nicholase Raye představovalo pro mladého kritika kvintesenci filmovosti – moderně pojatými postavami, přirozeným herectvím, zbořením bariéry mezi realitou a fikcí. Filmovému autorství se konečně dostalo plného výrazu. „Viděli jsme už divadlo (Griffith), poezii (Murnau), malířství (Rossellini), tanec (Ejzenštejn), hudbu (Renoir). Existuje nicméně také film. A film, to je Nicholas Ray.“